Valeryia Lasko vždy věděla, že chce být součástí umění. Podporovat mladé a nadějné umělce, v tom viděla největší smysl. A proto založila ateliér Art Generace v Praze. Místo, kde každý najde to pravé pro sebe. Třeba i informace ohledně Zonky.

Vedle Parku Folimanka v pražských Nuslích vcházím z ulice do ateliéru Art Generace. Nikdy jsem ve výtvarném ateliéru nebyla, tak jsem zvědavá, co mě čeká. Představuji si, že umění na mě bude dýchat z každého koutu ateliéru, z každého štětce, plátna, barev. Už během prvních chvil vidím, že uměním je vlastně celý prostor.

Valeryia mi udělala výbornou kávu, posadila mě doprostřed ateliéru, abych měla možnost nasávat atmosféru, a s úsměvem na tváři začala vzpomínat na své začátky.

Už od prvního stupně ZŠ jsem chtěla otevřít svůj výtvarný ateliér nebo galerii. V obou případech mi šlo hlavně o podporu mladých a nadějných umělců, pomáhat jim v seberealizaci a v uměleckém rozvoji. Podle vyprávění rodičů jsem hned po narození brala tužky, štětce a snažila se tvořit. Výtvarka bylo vždy jediné, u čeho jsem vydržela a zůstala. Vyhrála jsem i několik vnitrostátních a mezinárodních soutěží a zúčastnila se několika výstav. Jak říkám: „Padám do umění.“

Valeryia měla jasno o své výtvarné budoucnosti už od mala.

Padat do umění bylo určitě ale lehčí díky rodičům, kteří tě odmala podporovali v tvém snu. Určitě to nebylo vždy jednoduché, jak pro ně, tak i tebe.

Přesně tak. Díky podpoře rodičů jsem cestu za snem měla jednodušší. Vždy mě podporovali a to pro mě hodně znamenalo a stále znamená. Je těžké poslouchat kritiky jako dítě, vlastně i teď. (smích) Někdy to člověka zabolí. Občas člověk spadne na zem. Rodiče mě ale pokaždé zvedli ze země a řekli: „To dáš, musíš ještě více zabrat a ono to půjde. Sny se plní!“ Je k nezaplacení mít v životě vedle sebe oporu. Člověku to dává křídla a pomáhá jít dále. Já na lidi kolem sebe mám skutečně štěstí a jsem za ně všechny velice vděčná.

Čtěte také:„Když v kuchyni vládnou gastroinženýrky ze Smíchova“ ⇒

Ne každé dítě má odmala jasno, čemu se chce v životě věnovat. Většina chce být princeznou a pak nakonec ťuká čísla do tabulek. Ty si to ale měla jinak. Ty jsi ten svůj dětský sen proměnila ve skutečnost. Uvažovala jsi ale někdy nad tím, co bys dělala, kdyby tento sen nevyšel?

Páni…, nad tím jsem nikdy neuvažovala. (smích) A to fakt. Vždy jsem chtěla jen svůj ateliér nebo galerii a šla tvrdě za tímto snem. Neříkám, že to šlo vždy jako po másle, to fakt ne, ale nějaký vnitřní hlas mě vždy vedl tou správnou cestou kupředu. Tedy jsem tak nějak vždy věděla, jaký má být ten můj další krok. No a takto jsem krůček po krůčku došla až sem do Art Generace. Ale když nad tím teď přemýšlím, tak bych asi dělala nějakou práci se zvířaty v nouzi. Starala bych se o ně a pomáhala jim k lepšímu životu.

Na své si přijdou všechny věkové kategorie.

V podstatě skoro to samé, co teď. Své žáky bys akorát vyměnila za zvířata. Když už jsme ale u těch žáků, jací k tobě vlastně chodí lidé a co u tebe hledají?

Asi mám to pomáhání prostě v krvi.

(smích) Krásné na tom všem je, že ke mně chodí úplně rozdílní lidé — děti i dospělí. Někdo se chce dostat na uměleckou školu, někdo odreagovat a někdo uniknout od okolního světa, ponořit se do světa umění a kouzel, kde je všechno možné. Někdo se zas touží zdokonalit v nějaké technice (např. olejomalbě). Děti většinou touží skrze umění poznat víc sebe, otevřít se a vše vyjádřit na plátno. Jak říkám, každý má svůj důvod navštívit Art Generaci a to se mi taky moc líbí.

Čtěte také:„Medvědárium v Praze má i vlastní nemocnici“ ⇒

A vyjádřit se mohou skutečně skrze několik druhů umění. Jak tak koukám, ani jsem netušila, že je tolik technik a způsobů vyjádření se na plátno. To musíš mít velký tým lidí.

Ano, způsobů je skuečně mnoho. A to se mi také na umění líbí. Každý si najde to své. Velký tým? No, momentálně s lektory nás je pět. Tak nevím, zda je to velký tým. (smích) Ale takto mi to vyhovuje. Jsou to všechno moji bývalí kolegové z různých ateliérů, kurzů atd. Protože lidi, co chodí na různé aktivity (mimo „výtvarky“ na svojí škole), jsou pracovitější a nespokojí se jen s tím, že chodí do výtvarné školy. Chtějí se stále zdokonalovat a díky tomu lépe učí a lépe rozumějí studentům. A takové kolegy tu já mám.

Tým se skládá momentálně z 5 lektorů.

S celým projektem „ateliér“ ti pomohl a stále pomáhá i tvůj přítel. Sama říkáš, že je tvou velikou oporou. Pomohl ti i sehnat potřebné finance do začátku tvého podnikání.

Je mou velikou oporou a bez něj by to vše nešlo. Když jsme začali přemýšlet o ateliéru, řešili jsme samozřejmě, jak sehnat peníze do začátku. To zná asi každý začínající podnikatel.  Udělali si nejprve hrubý rozpočet a pak začali řešit, kdo nám půjčí s nejmenší měsíční splátkou. No a z tohoto průzkumu nám nejlépe vyšlo Zonky. A nejenže jsme měli nízký úrok, ale vše bylo fakt rychlé, profesionální a lidské. Vše tedy šlo rychle a bez problémů. Když jsme se dozvěděli o projektu Planeta Zonky, tak jsme byli opět nadšení a jsme rádi, že jsme toho všeho součástí. Tento projekt je opravdu super pro začínající podniky, které potřebují, aby se o nich lidé z okolí dozvěděli. Všem tedy moc děkuji za podporu a ostatním přeji mít to štěstí na lidi, kteří ve vás budou neustále věřit!

Ateliér najdete v pražských Nuslích.

A pokud takové kolem sebe nemáte, tak se obraťte na nás, na Zonky. My jsme totiž ti, kteří ve vás budou věřit.