29. listopadu 2019

Současná výchova mládeže ve sportu je složitá

Sylvie Rosová

Zatímco dříve mladé lidi ke sportu motivovali zejména jejich rodiče, dnes se situace liší. Přestože podmínky pro sportování jsou velice dobré, objevuje se na scéně také mnoho negativních faktorů, jako jsou IT technologie nebo špatný vzor rodičů. Nejen o tom, jak se během let změnil přístup k fotbalu, nám povykládal Ladislav Král, zástupce týmu TJ Cejle. 

V dnešní době jsou možnosti téměř nekonečné, a to nejen co se týče sportu. Mladý sportovec si může vybrat z široké škály koníčků od bojových sportů přes tanec až po ty tradičnější, jako jsou například hokej nebo fotbal.  

O fotbale si dnes ostatně popovídám se zástupcem týmu TJ Cejle. Ladislave, prozraď mi něco o historii vašeho klubu. Kdy byl vůbec založen? 

Fotbal má v Cejli dlouholetou tradici, vše začalo v roce 1933 partou nadšenců. A o 86 let později se zdejší nadšení stále nevytratilo, naopak ještě roste. Slovní spojení „jít na fotbal“ máme i nyní spojené se setkáním s kamarády, sportovním zážitkem a kulturním vyžitím. No a co se týče názvu našeho týmu. Nevím přesně, jak historicky vznikl, ale v dobách socialistického sportu se tyto názvy tvořily běžně. A ne všechno vytvořené v těchto dobách bylo špatné. A tak jsme u tohoto názvu zůstali. 

Klub TJ Cejle má téměř 90letou tradici.
Klub TJ Cejle má téměř 90letou tradici.

Váš tým má, koukám, obrovskou tradici. Jak vnímáš fotbal v současnosti? Jsou nějaké mezery, které podle tebe fotbal má a které by se daly zlepšit?

Vždy mě naplňovala myšlenka sportovního ducha, a to v jakémkoli sportu. Ti dříve narození měli dobré vzory ve svých rodičích, a proto s těmito lidmi nebylo výraznějších problémů. Nikdo nikomu nic nezáviděl a všichni táhli za jeden provaz. To bylo v minulosti, a to mě naplňovalo, i když podmínky byly nesrovnatelně horší. V našem týmu ti starší tyto myšlenky prosazovali a zbylá hrstka ještě prosazuje. To oceňuji.

V dnešní době, kdy téměř všichni mohou sportovat ve velmi dobrých podmínkách, je situace nesrovnatelně horší. Velká konkurence alternativních sportů, špatné vzory rodičů, IT technologie, rychlý pokrok – to jsou aspekty, které narušují přirozenou vlastnost člověka sportovat. To mně vadí, ale zastavit se to nedá. Výchova mládeže ve sportu je tímto velmi složitá.

I přes nepříznivost dnešní doby se však stále najdou mladí lidé, kteří rádi sportují. Mnoho z nich si za svůj koníček vybralo právě fotbal. Co musí takový člověk udělat, aby se stal součástí vašeho týmu?

U hráčů je důležité mít talent na pohyb, kamarádskou povahu a špetku zodpovědnosti. Vše ostatní přijde později, pokud se budou pohybovat na správném místě ve správný čas. U nás je v současné době výběr nových hráčů velmi omezen. Pokud nemáte základnu mládeže, je výběr nových hráčů velmi složitý. Většinou jde o hráče, který hraje v jiném klubu, a ten si musí vytvořit pro přestup do nového klubu motivující vztah. Myslím si, že u nás je to hlavně kvůli krásnému přírodnímu prostředí, velmi dobrému zázemí, dobré partě a divácké kulise. V současné době jsme se po delší době pustili i cestou výchovy těch nejmladších hráčů. Věřím, že budoucnost našeho klubu bude zase v odchovancích, tak jak tomu bylo v minulosti.

Správný fotbalista by měl mít talent na pohyb, kamarádskou povahu a špetku zodpovědnosti.
Správný fotbalista by měl mít talent na pohyb, kamarádskou povahu a špetku zodpovědnosti.

Tomu, Ladislave, věřím s tebou. Kromě krásného prostředí však nové hráče do týmu lákají další dvě věci. První z nich jsou celkové výkony týmu na hřišti a jejich styl hry. Troufnu si říct, že pokud se jedinci nelíbí, jak dané mužstvo hraje, asi se mu moc do týmu nechce. Velmi důležité jsou ale i momenty mimo zápas. Jak to vypadá u vás v zákulisí? 

Chvíle v šatně po zápasech jsou každé utkání jiné. Záleží, jak se zápas vyvíjel, zda jsou nějaká zranění, zda nebyl někdo vyloučen, zda se vyhrálo, či prohrálo. Toto vše se projevuje na psychice hráčů a jejich reakcích. Po každé výhře následuje vítězný pokřik, po prohře jsme bez pokřiku, zato děláme delší rozbor zápasu při pivečku. Pokud dojde k nějakému nedorozumění, vyříkáme si většinu názorů jako chlapi na hřišti či na schůzkách vedení klubu. Tam je naše teritorium. V každém případě drtivá většina z nás přichází na zápas s tím, že utkání vyhraje a hlavně že si udělá žízeň. Je to pro ně povětšinou relax od dennodenních rodinných i pracovních povinností.

Zmínil jsi velmi dobré zázemí a diváckou kulisu. To nejsou jen lákadla pro nováčky, ale je to také důvod, proč rádi hrajete doma i vy, současní hráči, nemám pravdu? 

Ano, máš pravdu. Nejraději skutečně hrajeme na domácím hřišti v Cejli. Kvalita trávníku je na vysoké úrovni a domácí zázemí nám dělá dobře. A když se k tomu přidá výhra a následná rozborka zápasu u dobrého pivečka, tak je to ta nejlepší kombinace. (smích) Máme to tu rádi. A pokud se někdy nedaří, tak výhledy ze hřiště do okolí jsou nezapomenutelné.

A co ta divácká kulisa? Objevují se mezi fanoušky také vaše partnerky? 

Moje manželka již 36 let toleruje můj nemalý čas strávený ve víru fotbalového dění. Nechodí fandit, ale tato tolerance je pro mě mnohem cennější než její přítomnost na fotbalových kláních. V současné době je mnoho hráčů a lidí, kteří omlouvají svou nepřítomnost touhou svých partnerek zúčastnit se čehokoli jiného v termínu jakékoli klubové fotbalové akce. Z toho plyne doporučení pro mladé: naučit partnery hned od začátku tolerovat jejich sportovní vyžití. Pokud si to neprosadíš, jsi u mě mrtvý Homolka! (smích)

Myslím, že tolerance je dobrý základ. Už tedy vím, že tvá žena na fotbalové zápasy fandit nechodí. Jak jsi na tom s úlohou fanouška ty? Sleduješ fotbal třeba v televizi? A máš nějaký tým, se kterým by ses v budoucnu rád utkal? 

Fotbal v televizi sleduji, a to hlavně pro radost. Někteří se z televizních zápasů snaží pochytit nějaké kličky, ale my, co jsme nějakou fotbalovou průpravou ve fotbalové kariéře prošli, již nemáme skoro co okoukat. Snad jenom rychlost a síla chybí, jinak vše umíme. (smích)

Fotbal berou členové týmu jako relax od dennodenních rodinných i pracovních povinností.
Fotbal berou členové týmu jako relax od dennodenních rodinných i pracovních povinností.

Přiznám se, že neprahnu po velkoklubech typu Barcelona, Real, Bayern. Těch máme za celý rok v televizi dosti. Mým tajným přáním je zápas proti těm nadšencům, kteří to zde v roce 1933 započali. Takže zápas na malém plácku s šitou koženou merunou v jednoduchých dresech a s velkými srdcaři.  

Tak na takový zápas bych se velice ráda přijela podívat. Uviděla bych totiž v akci také vaše nové dresy od Zonky. Prozraď mi, proč jste se je rozhodli obléknout? 

Myšlenka projektu Zonky fandí, kterou je podporovat sportovní kluby cestou, jakou zvolili, se mi líbila. Navíc i myšlenka, jakou prosazuje svoje produkty, je pro mě inspirativní a možná si do budoucna i nějaký produkt vyberu. V tuto chvíli nevím, na které straně budu, ale to není podstatné. Podstatné je to, že i v dnešní době řešení co největších zisků se najde někdo, kdo umí rozumným a vtipným způsobem podpořit dobrou věc.

Sdílet článek