Hráčky z týmu Stepp Praha vodní pólo zastupovaly Českou republiku na mistrovství světa Masters v Koreji. Kromě stříbrných medailí si přivezly také spoustu zážitků a zkušeností. O průběhu mistrovství a o pobytu v Asii celkově nám povykládala Jana Kořínková.

Léto se pomalu chýlí ke konci a zatímco většina z nás se snaží využít volný čas k relaxaci a načerpání sil pro zbytek roku, pražské vodní pólistky vyrazily zastupovat Českou republiku do Koreje. Jejich příběh mě nadchl a nebyla jsem jediná.

Přivezly jste z Koreje stříbrné medaile, to je úžasný výsledek. Jaké máte ze hry dojmy? Co se vám povedlo? A co byste naopak chtěly zlepšit?

Hrály jsme i s kategoriemi 30+ a byla radost sledovat zápas mladých Italek a Američanek. Samozřejmě to bylo plavavé a dost silové pólo, ale chytré, plné pěkných kombinací. Jsme rády, že jsme mohly změřit síly i s takovými soupeřkami.

Trochu nás mrzí, že jsme prohrály klíčové utkání, ale s odstupem času jsme s výsledkem spokojené. Náš trenér s námi bohužel nemohl do Koreje odjet, našeho koučování se ujal náš kamarád a hráč ze Slovenska. Naučil nás v krátkém čase jiný způsob obrany – při prvním zápase jsme si zvykaly, ale pak už to šlo. Musíme zlepšit koncovku, nedaly jsme několik vyslovených šancí a neproměnily penaltu, tady máme co zlepšovat.

Myslím, že výkon jste podaly opravdu skvělý. Mé otázky však nekončí. Osobně jsem nikdy v Koreji nebyla, natož pak na mistrovství světa ve vodním pólu, proto mě opravdu zajímá, jak vypadal váš běžný den.

Měly jsme každý den zápas v odpoledních hodinách. Trochu jsme po celou dobu bojovaly s posunem času, přeci jen je v Koreji o 7 hodin víc než v České republice. (smích) Chodily jsme spát většinou až po půlnoci, dříve jsme neusnuly, dopoledne jsme se přesunuly do areálu a fandily oběma mužským slovenským týmům. Zhruba hodinu před zápasem jsme se rozplavávaly, po zápase zasloužené pivo a večeře a takto v podstatě každý den – doplněno bohatým kulturním životem, korejští pořadatelé měli výborně zajištěný doprovodný program.

A co zdejší kultura? Dokážu si představit, že od té české se diametrálně liší.

To máš pravdu. (smích) Bohužel nebylo moc volného času, ale chtěly jsme poznat co nejvíce z místní kultury, takže jsme navštěvovaly malé lokální restaurace, ochutnávaly místní (pálivé) speciality. Taky jsme si udělaly výlet do soustavy tisíciletých chrámu, památky UNESCO, která byla hned na kraji města.

Navíc musím dodat, že Korejci byli mimořádně vstřícní a milí, a to nejen v areálu mistrovství, ale kdekoliv. Byli usměvaví, sami nás oslovovali, byli vždy připravení pomoci – počínaje mladými v autobuse přes stařenky v budhistických chrámech. To byla okouzlující a lidsky moc hezká zkušenost. Ne všichni uměli anglicky, ale o to více používali překladače – což bylo zdrojem řady vtipných okamžiků. Tento národ si naše srdce naprosto získal.

To zní úžasně. Po tvém popisu si asi Koreu budu muset přidat na seznam míst, kam se chci podívat. Hádám ale, že to vše nebylo úplně růžové, určitě jste se musely potýkat i s nějakými nepříjemnostmi.

Nebudu lhát, bylo těžké zvyknout si na místní teplé klima s vysokou vlhkostí. Venkovní bazén měl přes 30 stupňů, což je příjemné na koupání, ale hrát v tak vysoké teplotě je fyzicky náročné a unavující – na střídačce jsme se chladily ledem a polévaly studenou vodou.

V jednom ze zápasů se jedna z nás vážně zranila, vykloubila si rameno. Takové zranění nebývá běžné a samozřejmě ovlivnilo atmosféru zápasu – nejen u nás, ale i u protihráček. Zápas jsme nakonec po dohodě s nimi dohrály, aby byl ctěn duch sportu, ale myšlenkami jsme všechny byly se spoluhráčkou v nemocnici. Teď ji čeká operace a minimálně půlroční rehabilitace.

Tohle rozhodně není informace, kterou fanoušci slyší rádi. Všichni doufáme, že operace dopadne dobře a přejeme brzké uzdravení. Když už mluvíme o fanoušcích, podporovali vás i během zápasů na dálku?

Děkujeme, i my doufáme, že vše dopadne dobře. A k těm fanouškům: zápasy byly streamované a řada našich blízkých je sledovala, ať už živě nebo ze záznamu. Po celou dobu jsme od našich přátel a fanoušků dostávaly mnoho slov podpory, což bylo velmi příjemné a motivující. Samy jsme se snažily informovat o dění a k tomu jsme natáčely videa pro naše donátory, tak snad naše vstupy byly aspoň trochu zábavné i pro naše publikum.

Tak zábavnost můžu určitě potvrdit, i my v Zonky jsme průběžně pokukovali po výsledcích. Jako naprostého nováčka ve světě vodního póla by mě ještě zajímalo, zda se letošní mistrovství světa nějak lišilo od těch předešlých.

Loni bylo mistrovství Evropy ve slovinské Kranji, předešlé mistrovství světa bylo předloni v Budapešti. Pro Maďary je vodní pólo totéž, co pro Čechy hokej. Je to jejich národní sport, mají v něm své hrdiny, spojené s historií národa včetně sovětské okupace. V Koreji se vodní pólo moc nehraje, ženské už vůbec ne, mají tradici spíš v synchronizovaném plavání. Takže těžko srovnávat – je to asi jako kdybyste jeli na hokej do Kanady nebo na Madagaskar. (smích)

Všechny veteránské šampionáty mají výbornou atmosféru – o výkon tam až zas tolik nejde, i když vyhrát samozřejmě chce každý. (smích) Spíš je to pro zúčastněné slavnost. Oslava toho, že i ve středním a pokročilém věku si dovolíme najít čas na sport, který milujeme, že si to celé dopřejeme, že nám to zdraví dovolí, že se najdou lidé, kteří „nás tam pošlou“, tj. pomohou nám to celé zafinancovat a že nám pak rodiny a přátelé fandí a mají radost z naší radosti. To je krása…

Já ti moc děkuji za odpovědi a za to, že jsi nám přiblížila svět vodního póla. Mám na tebe poslední otázku. Jaké zápasy vás čekají v budoucnu?

Čeká nás v září ještě turnaj EU Nations a pak standardní sezóna s českou ligou. Příští rok je také mistrovství Evropy, které bude v Budapešti, kam určitě chceme jet, už sháníme ubytování.  A doufáme, že je před námi ještě hodně sezón. (smích)

Tak o tom nepochybuju. Budeme vám nejen v nadcházejících zápasech držet palce.

A pokud jste i vy fanoušci sportu, mohla by vás zajímat naše Zonky liga, ve které se mezi sebou utkají fotbalové týmy z celé České republiky.