Radim Rusev. Muž s velkým srdcem a ještě větším snem. Neměl místo, kam by si jen tak sám mohl zajít na drink a pokec…
Radim Rusev. Muž s velkým srdcem a ještě větším snem. Neměl místo, kam by si jen tak sám mohl zajít na drink a pokec. „A tak jsem si takový podnik otevřel,“ říká dnes pyšný majitel tak trochu jiného podniku na Vinohradech.
Radime, sedíme tu v bývalé truhlárně Vinohradského divadla, tedy už u Tebe v YoCafe, popíjíme lahodnou kávu a mě zajímá, kde začal tento příběh.
K tomu vedla poměrně dlouhá cesta. V podstatě to všechno začalo tím, že jsem kdysi bydlel v jednom velkém domě, kde jsme se scházeli jako parta několika bytů pod barákem ve vinotéce. Vznikla fakt skvělá parta. Když jsem neměl s kým jít na víno nebo pivo, tak jsem nemusel nikoho nahánět. Stačilo jen sejít pár schodů dolů. Byla tam buď majitelka Katka, nebo někdo další. Vždy jsem se tam zabavil.
Katka se ale po čase vdala, zavřela vinotéku a odstěhovala se zpět na Moravu. Najednou ta naše parta ztratila základnu a neměla se kde scházet. V tu dobu mi také vznikal takový „problém“. Chtěl jsem někam zajít a musel jsem stále někomu psát, nahánět ho a přišlo mi to už takové otravování. Tak mě napadlo: Co kdybych si já sám otevřel takový obývák? Nebudu muset nikomu vypisovat a přemlouvat ho. Jednoduše za mnou ti lidé budou chodit, dají si drink a pokecáme.
Jsem takový střelec, co bouchne do stolu a jde si za svým. Možná bylo ale vše i taková náhoda. Vývoj v mé předešlé práci, tyto prostory… No, vše se událo tak, jak mělo.
Za svým sis fakt šel, a to ani nejsi z oboru. Máš vystudované úplně něco jiného, že?
Ano, z oboru nejsem. Mám vystudovanou polygrafii, ale pracoval jsem roky v energetice. Už jsem ze všeho byl tak nějak unavený, papírování, legislativa, a tak jsem si řekl, že budu raději prodávat víno, za které mám peníze vlastně hned. Plus to poznávání nových lidí. Nabídnout jim to, na co mají chuť. To mě baví a nabíjí. Pracuji pro sebe a hlavně na svém.
Víte, jaké další projekty Zonky podporuje?
A co si přeješ, aby u Tebe zákazníci našli?
To, co očekávám od podniku, to se přesně snažím předávat a vytvářet v YoCafe. Chci, aby se u mě lidé cítili jako doma, aby si sem chodili odpočinout a vypnout. Občas se mi to už stává. Zavítají ke mně lidé třeba přímo po práci nebo jen tak na sklenku před spaním. Sednou si ke mně na bar a říkají: „Přišli jsme za vámi na sklenku a kus řeči, potřebujeme hodinu jen tak pro sebe od všech a všeho.“ To mé srdce samozřejmě plesá. Protože vidím, že lidé začínají vnímat můj podnik jako místo, kam mohou přijít i sami. Lidé se totiž bojí chodit sami. Pak mě samozřejmě velice těší, když přijde zákazník a chce dobré víno jako minule.
Prostor je v bývalé truhlárně, což je podle mě poměrně ojedinělé. Prozraď prosím, jak ses tu ocitl?
Věděl jsem, co hledám, ale celkem dlouho mi trvalo to pravé najít. Nakonec se podařilo. Když jsem do tohoto prostoru poprvé přišel, byl holý, špinavý a vlhký. Pán, co mi ho ukazoval, nevěřícně kroutil hlavou, když jsem mu prozrazoval svůj plán. Já jsem to ale viděl hned. Cihlové zdi, pohodová atmosféra a samozřejmě báječná obsluha. Vysušil jsem přes sto let starý sklep, přidal jsem jednoduchý nábytek, dřevo, příjemné osvětlení a hlavně svoji duši a YoCafe bylo na světě.
A teď trochu k financím. Přece jen každý sen něco stojí. Je drahé pořídit si takový příjemný prostor?
Samozřejmě jsem si myslel, že to vše bude stát méně peněz. Neměl jsem vlastně ani ponětí, kolik a jak rychle se peníze rozkutálí. Když jsem vyčerpal peníze z banky a své peníze, myslel jsem, že to je konec. Ale nemohl být. Potřeboval jsem ještě nějakých pár desítek tisíc na drobnosti, dovybavení. Musel jsem už rychle otevřít a začít vydělávat, v té době už jsem nějaké proinvestované peníze už splácel a příjem žádný. Vlastně v té době jsem peníze jen vydával.
To muselo být docela dost stresující. Jak ses z toho vymotal?
Napadlo mě Zonky. S nimi to šlo rychle a jednoduše. Peníze jsem měl brzy na účtu, což mi vyhovovalo a hlavně pomohlo. Celkově to nebylo úplně lehké období. Takové mezidobí, kdy člověk neví, co bude. Některé věci jsem sám nedokázal ovlivnit a nezbylo mi nic jiného než čekat a věřit.
A jaké další plány má pan Yo?
Plánuji menší rozšíření kavárny. Vznikne více skladovacího prostoru, kuchyň a další místa na sezení. Chtěl bych tady mít trošku plnohodnotnější, kvalitnější a zdravější jídlo. To, co tady teď mám, opravdu vrchol gastronomie není.
Když Radim řešil název svého podniku, netušil, že Yo znamená ve španělštině Já. Možná náhoda, možná ale také skrytý vzkaz pro nás všechny. Dělejme vše v souladu se sebou, pro sebe a hlavně tak, jak chceme my sami. S touto myšlenkou na pana Yo, YoCafe a především Yo odcházím z podniku, který vznikl díky investorům na Zonky.