Ondřej Malý rád občas jezdí Uberem. Sdílená ekonomika mu není cizí. Nyní připravuje pro vládu analýzu, která má ukázat ekonomické dopady sdílené ekonomiky. „Je normální, že někteří lidé vidí nové technologie apokalypticky,“ chápe některé kritiky tohoto moderního trendu. Malý, který je od dubna novým koordinátorem digitální agendy vlády, je přesvědčený, že sdílená ekonomika nezůstane jen minoritní záležitostí, ale poroste dál. Právě proto je podle něj důležité, aby se stát novými službami zabýval. Proč se sdílené ekonomiky nebát? To vysvětluje tento původní profesí novinář a bývalý člen Rady českého telekomunikačního úřadu v našem rozhovoru.

Text: Pavla Francová, Foto: Jitka Halířová

Tvůj předchůdce Tomáš Prouza představil v únoru čtyři modely, jak by se mohl stát postavit ke sdílené ekonomice. Která z těchto variant je nejbližší tobě a proč?
Tady není otázkou, která z variant je blízká mně. O tom, na kterou cestu se Česká republika v úpravě sdílené ekonomiky vydá, musí rozhodnout vláda. Moje role v této oblasti spočívá v tom, že vládě můžu poskytnout dostatečné informace o službách sdílené ekonomiky a představit návrhy postupu, jak se stát ke sdílené ekonomice může postavit. Předpokládám ale, že varianta, že by se nedělalo nic, nebude akceptovatelná – i vzhledem k nedávným aktivitám poslanců a ke krokům pražského a brněnského magistrátu.

V jaké fázi je příprava ekonomické analýzy dopadů sdílené ekonomiky a kdy bude hotová?
V současné době probíhá sběr datových sad z oblasti dopravy. V ubytovacím sektoru již data máme a analyzujeme. Máme k dispozici procesně-právní a horizontální analýzu, na kterou závěry ze sektorů navazují. Není to úplně lehké.

Snažíme se získat komplexní data o činnosti největších platforem v těchto sektorech i od tradičních poskytovatelů. Ekonomickou analýzu digitálních platforem dokončíme během léta.

Na jaké oblasti sdílené ekonomiky je zaměřená?
Zaměřujeme se na ty sektory, které jsou v ČR nejvíce rozvinuté, tedy sdílené ubytování a doprava, ale budeme se snažit o obecné závěry.

Jaké očekáváš výsledky?
Očekávám, že se reálně zjistí, jaký dopad mají služby sdílené ekonomiky, přesnější je možná říkat tomu „nové obchodní modely“ nebo „ekonomika digitálních platforem“, na vybrané sektory a jakým způsobem ovlivňují tradiční poskytovatele.

Důležitá otázka je, zda služby sdílené ekonomiky doplňují ty tradiční nebo je spíš nahrazují.

Jaký bude pak další postup?
Během léta předložím vládě analytický materiál ke sdílené ekonomice, tedy analýzu s modely pro možnosti legislativního ukotvení služeb sdílené ekonomiky a analýzu věnující se ekonomickým dopadům služeb sdílené ekonomiky. Dokument by měl sloužit jako podklad pro usnesení vlády, kterým navrhne další konkrétní kroky v oblasti sdílené ekonomiky v ČR.

V EU je vidět snaha potlačovat nové služby jako Uber nebo Airbnb a chránit tradiční poskytovatele služeb. Je to správná cesta? Upravuje nějaká země EU sdílenou ekonomiku takovým způsobem, který by mohl být pro nás inspirací?
Ono je to ještě zajímavější. Evropská komise doporučila loni členským státům, aby to s regulací těchto platforem příliš nepřeháněly, zřejmě v reakci na zákazy Uberu či Airbnb v některých zemích.

Eurokomisařka pro vnitřní trh Elzbieta Bieńkowska se nechala dokonce slyšet, že bojovat proti Uberu je jako když písaři ve středověku bojovali proti knihtisku. Inspirativní je i přístup Estonska, které se domluvilo s Uberem na propojení řidičů s finanční správou.

Oblast daní bude jedna z klíčových, například stanovení hranice, do které jde jen o přivýdělek a od které už jde o regulérní podnikání. Důležitá bude i ochrana spotřebitele a pracovněprávní aspekty sdílené ekonomiky, tedy to, za jakých podmínek lidé pro tyto platformy pracují.

Navíc ještě čekáme na zásadní rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci charakteristiky služby poskytované společností Uber, kde už je k dispozici názor generálního advokáta, který zrovna nezní ve prospěch Uberu. Soud se jím však pochopitelně nemusí stoprocentně řídit.

Jsou nějaké odhady, jak výrazně by mohla sdílená ekonomika za pár let přispět k HDP? Jaký je tvůj výhled do budoucna? Bude to dál jen minoritní záležitost, nebo čekáš větší rozvoj?
Evropská komise loni odhadovala, že v roce 2015 platformy a poskytovatelé služeb sdílené ekonomiky utržili 28 miliard eur.

Tržby v pěti klíčových sektorech — tedy krátkodobém půjčování, osobní přepravě, úklidových službách, technických službách a P2P půjčkách — se oproti předchozímu roku zdvojnásobily. Rozhodně nečekám, že půjde o minoritní záležitost.

Je tak potřeba se těmito službami začít zabývat na všech úrovních státní správy a podchytit příležitosti i rizika, které sdílená ekonomika přináší.

Svaz průmyslu doufá, že díky sdílené ekonomice se uvolní přeregulovanost v Česku a celkově to prospěje celé ekonomice. Souhlasíš s tím?
Určitě je debata, kterou nyní vedeme především o Uberu a Airbnb dobrou příležitostí pro to, abychom se zamysleli nad tím, která pravidla jsou nutná a která zbytečná. Typicky — je třeba taxametr u předem objednaných jízd? Je třeba dokonalá a detailní znalost místopisu a komplikované zkoušky v době GPS? Nová regulační úprava musí reflektovat současný technologický pokrok a to, že žijeme obklopeni technologiemi 21. století, ale zároveň musí úprava nastavit rovné pole pro dosavadní tradiční poskytovatele služeb i pro nové obchodní modely. Tak, aby nikdo nebyl zvýhodněn ani znevýhodněn.

Chápeš některé lidi, kteří se brání pokroku a nástupu moderních technologií? Co bys jim na to řekl?
Je to úplně normální, že někteří lidé vidí nové technologie apokalypticky. V roce 1896 se v Americe vedla debata, zda automobily jsou bezpečné, protože se řidič musí stoprocentně věnovat řízení, kdežto u koňského povozu kočímu pomáhá kůň, který nesejde z cesty. Paradoxně dnes je debata přesně obrácená, zda jsou bezpečná auta, kde řidiči pomáhá při řízení nějaká technologie.

V roce 1904 v Paříži jeden neurolog tvrdil, že rychlá jízda automobilem způsobuje protažení mozku a řidiči nutně skončí v bláznici. V roce 1914 si stěžoval přední německý lékař, profesor Schleich, že ďábelský vynález pana Edisona, tedy žárovka, připravuje lidi o normální desetihodinový spánek a učiní je závislými na „nočním životě“.

Ve dvacátých letech minulého století se železniční lobby snažila zastavit nástup autobusů. Ve třicátých letech probíhal boj proti reprodukované hudbě, protože „ukolébavky dětem již nebude zpívat matka, ale stroj“! Před tím, než násilí v našich dětech způsobovaly videohry, tak to byly komiksy, televize, rádio a braková literatura. A takhle by se dalo pokračovat do nekonečna.

Takže v tom není žádný problém?
Skutečný problém je, pokud se technofobie promítne skrz lobbing stávajících hráčů na trhu do zákonů. Třeba v třicátých a čtyřicátých letech devatenáctého století se v Británii zajímavě vyvíjela přeprava nákladu po silnici pomocí parním motorem poháněných povozů, předchůdců dnešního nákladního automobilu.

Tlak a silná lobby od železničních společností na jedné straně a provozovatelů koňských potahů na straně druhé vyústila v přijetí dvojice zákonů v letech 1861 a 1865. Zákon z roku 1861 výrazně penalizoval překročení hranic hrabství a omezil rychlost „motorizovaných vozidel“ na deset mil za hodinu mimo město a pět ve městě. Zákon z roku 1865 byl ještě drsnější a zastavil inovaci na několik desetiletí. Každý stroj jedoucí po silnici musel mít trojčlennou osádku, z níž jeden člen musel jít ne méně než šedesát yardů před vozidlem a mávat rudou vlajkou.

Rychlostní limit byl omezen na 4 míle za hodinu mimo město a dvě ve městě. Pokrok byl úspěšně zlikvidován.

Jaký je tvůj osobní postoj vůči sdílené ekonomice, využíváš ji?
Ano, občas jezdím Uberem.