Ve White Pearl Gallery v pražské Dittrichově ulici vědí, že umění spojuje lidi po celém světě. Proto skrze své prostory, výstavy, umělce a jejich díla galerie denně promlouvá k široké veřejnosti. Její zakladatelka Alexandra Karpuchina je nejen sama umělkyní, ale především ženou s vizí a sny, která dokonce ráda objasní vše kolem služby Zonky.

Do White Pearl Gallery se vydávám rovnou na jednu večerní vernisáž. Jsem ráda, že prostor nasaji přímo v akci a uvidím Alexandru při její práci. Jsme domluvené, že přijdu před začátkem celé akce, abychom na sebe měly chvilku času a mohly tak probrat začátky galerie a vlastně celkově samotné začátky tohoto dívčího uměleckého snu.

S Alex při popíjení vína procházíme celou galerií. Při vyprávění a popisu všech možných koutů galerie Alex září oči. Je vidět, že celým projektem žije a má ho moc ráda. Jako správná majitelka mi jako první vypráví o svých začátcích, které se začaly rodit již během studií.

Řekla bych, že klíčový byl rok 2008. To jsme ještě během studií s přáteli založili občanské sdružení Art Direct, z. s. To zorganizovalo celou řadu lokálních, ale i mezinárodních výstavních projektů. Vždy to bylo velmi napínavé. Pro své projekty jsme získávali málo peněz. Měli jsme vždy k dispozici méně, než to vše skutečně stálo. (smích) Investoval se všechen čas a nervy a vše se stíhalo vždy za 5 minut 12, ale výsledky stály za to. Bavilo mě propojovat výtvarný svět s širokou veřejností, která by si k umění jinak cestu nehledala. V roce 2016 jsem měla možnost provozovat galerii na Pragovce, dnes Pragovka Art District. Tehdy mi došlo, že kontinuální provoz a práce s umělci, stejně jako postupně rozvíjený vztah diváků k umění, je pro mě to pravé a že chci mít galerii. Svou vlastní galerii. No a pak se v mém životě sešlo několik kladných faktorů, jako jsou peníze, energie a dílčí zkušenosti.

White Pearl Gallery najdete na Dittrichově ulici v Praze.

Měla jsem jednoduše možnost do toho jít, tak jsem neváhala.

Ty máš ale k umění dost blízko už od raného věku. To, že sis kreslila a malovala a celkově tvořila, ani komentovat nemusíme, to je jasné. Mě ale zajímá tvé pojetí umění.

Vystudovala jsem Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, u Jiřího Davida, s titulem MgA. Takže jsem umělkyně. Dokonce s papírem. (smích) Už během studií jsem si ale uvědomila, že mnohem více než práce s různými klasickými nebo novými médii mě baví práce s umělci jako takovými. Umění je nám mnohem blíž, než si myslíme. Náš obklopující svět je plný nevyřčených, slovně nedefinovatelných věcí. A umění je právě to, čím se dají vyjádřit. Je to mnohem bohatší, nadčasový jazyk a je mezinárodní, což je vlastnost, na kterou je v dnešní globální a zároveň roztříštěné společnosti velmi důležité pamatovat.

Čtěte také: ,,Každý jsme tak trochu ujetá číča“,
říká majitelka designového obchodu v Praze ⇒

A ty jsi v tomto roztříštěném světě měla jasnou představu, co chceš komunikovat skrze svou galerii?

Ano i ne. Představa se vyvíjí dodnes. Existuje nespočet způsobů provozu galerie. Od ryze komerčních, které sázejí na jistotu a prezentují již známé a žádané autory, až po čistě experimentální prostory, které jsou udržovány při životě státními a mezinárodními dotacemi. Má představa je někde mez tím. Věřím, že můžeme prezentovat nové autory s vysoce aktuální estetikou i tématy, ale že jim můžeme i dopomoci k prostředkům, aby mohli žít a tvořit. Ano, umělci nejedí vzduch. (smích) To si totiž asi většina lidí myslí. Chtěla bych tedy provozovat takovou galerii, která bude prospívat nejen sama, ale pomůže k prospěchu umělcům, se kterými spolupracuje. Proces získávání důvěry investorů a sběratelů v to, co děláme, je ale dlouhý, teď jsme teprve na začátku.

Hledání toho správného prostoru nebylo snadné.

Já si myslím, že zlatá střední cesta zní skvěle. Musím říct, že mě baví, když se dobrý skutek, nebo říkejme tomu záměr, napasuje do dnešního světa tak, že z něj profituje více stran. Tedy není potřeba se v dnešní době stydět za to, že je třeba platit účty. A když je člověk k tomu všemu obklopen podobně myslící partou lidí, pak je to podle mě výhra.

A já mám na lidi doopravdy štěstí.

Už jen třeba s tímto prostorem. To je příběh sám o sobě. Má kamarádka, výborná umělkyně a absolventka Akademie výtvarných umění v Praze, Karíma AlMukhtarová mě poprosila o přípravu jedné výstavy. Po ukončení spolupráce na již zmiňované Pragovce začal zdlouhavý proces hledání toho správného prostoru. Nevěděla jsem ale, že i ona hledá. Jednoho dne mi poslala odkaz. Prostor vypadal příšerně a potřeboval kompletní rekonstrukci, ale byl dispozičně velmi zajímavý, charakterní a na dobrém místě. Pronajala jsem ho a začala s rekonstrukcí. Ta rekonstrukce je také příběh na kratší knížku. Na konci příběhu byl ale happy end, který vidíš dnes.

V galerii pracuje tým mladých umělců.

I kolem sebe mám naprosto úžasné lidi. Náš tým je poměrně mladý, ale případné nedostatky ve zkušenostech plně vynahrazuje nadšení, vytrvalost a víra v úspěch galerie. Tu sdílejí i umělci, s kterými spolupracují i lidé z odborné veřejnosti. Je krásné mít takovou oporu. Bez těchto lidí by to nešlo.

A s touto partou tu tvoříte tak krásné věci, které podle mého osloví i neumělce.

To bych moc ráda. Za dobu působení se nám podařilo navázat spolupráci s velmi zajímavými současnými autory, jejichž díla mají vysokou estetickou, ale i konceptuální hodnotu. Ve spolupráci s předními kurátory si galerie vybudovala reputaci prostoru, který může nabídnout nejen dojem z dílčích obrazů nebo soch, ale i celistvou atmosféru, do které divák vstupuje a kterou si v sobě také odnáší. Plošná medializace má za cíl pouze upozornit a přivést diváka k nám. V galerii jsme potom naopak schopni věnovat se každému návštěvníkovi individuálně a poskytnout tak hlubší prožitek z celistvé atmosféry, dílčích děl i ze vzájemných interakcí s umělci. Třeba v rámci četných společenských happeningů. Co nabízíme, je tedy kvalitní a hlavně osobní prožitek. Pozastavení, čas, který je dnes nejvzácnější komoditou.

Počátky galerie pomohli zafinancovat i lidé na Zonky.

Zmiňovala jsi rekonstrukci prostoru. Podle fotek vidím, že asi nákladného, zejména v Praze, kde jsou ceny všeho poměrně vysoké. Já ale vím, že se ti investoři neskládali primárně na rekonstrukci.

Přesně tak. Půjčka od Zonky byla malou, ale velmi potřebnou injekcí do počátečního rozpočtu galerie. Pomohla nám operativně vyřešit nájem a dluhy, které vznikly během rekonstrukce. Jednoduše bylo třeba začít s nějakou finanční zásobou. A jak říkáš, Praha je drahá, ale…

Čtěte také: ,,Medvědárium v Praze má i vlastní nemocnici“ ⇒

Ač jsem se narodila v Moskvě, Praha se mi stala domovem už od šesti let. Vyrůstala jsem tady, studovala a pracovala. Mám ji moc ráda. Je pro mě velmi důležité, že s lidmi a umělci, s kterými spolupracuji a mám velmi pevné, profesionální, ale i  přátelské vazby, mohu být v kontaktu na skoro denní bázi. Praha je krásné, umělecké město, asi bych ani jinde galerii nechtěla mít. Byla to pro mě jasná volba, nad kterou jsem vlastně ani nemusela přemýšlet.