Jmenuje se Jan Zbirovský a šéfuje týmu inovací a technologií. Každý den posouvá se svým týmem Zonky vpřed, a to nejen nápady, ale třeba i během. Že je to muž na správném místě, dokazuje i tím, že říká: „Vidím ještě spousty možností k zlepšení.“

Americký obchodník Jack Trout jednou řekl: „Jedním ze způsobů, jak udržet dlouhodobou poptávku po svém produktu, je nikdy ji plně neuspokojit.“ Nic proti Jackovi, do jisté míry má pravdu, ale na Zonky to mottem není. Posouváme se kupředu a nasloucháme nejen našim zaměstnancům, ale i zákazníkům. Právě Honza Zbirovský stojí za inovacemi v Zonky.

Honzo, jaké cesty osudu tě přivedly na Zonky?

Já jsem na loď Zonky nastoupil hned na začátku, kdy bylo vše v projektové fázi. Hledali někoho skrz finance a já jsem se zrovna vrátil z ciziny a hledal práci. Potkal jsem kamaráda, který v té době pracoval pro firmu, jež Zonky rozjížděla, a slovo dalo slovo. Pak už to šlo rychle.

Už na vysoké škole tě bavilo vše, co souviselo s čísly, budováním a tvořením něčeho nového. Než jsi zakotvil v Zonky, tak jsi sbíral zkušenosti ale třeba i v bance nebo zahraničí.

Přesně tak. Prošel jsem jednou bankou a poté se věnoval consultingu v PwC asi čtyři roky, kde se většina mých projektů týkala financí. Tehdy jsem nebyl finanční nováček, ale nějakou tu dobu už jsem se v této oblasti pohyboval. Pak k tomu přistála ještě dvouletá zkušenost v zahraničí v Ázerbájdžánu, kde jsem působil jako nezávislý konzultant. Tam jsem měl to štěstí a pro jednu banku jsem řídil transformaci obchodní sítě. Banka měla několik poboček a nové technologie, ale moc nevěděli, co s nimi. Podařilo se nám nastavit vše tak, aby to fungovalo a zaměstnanci věděli, co mají dělat.

Byla to úspěšná mise, po které jsem se vrátil do Česka.

Do Zonky. Jak vypadal první den, když ses hlásil na novém místě?  

Pamatuji si ho docela živě. Ono tehdy Zonky, které vidíš teď, neexistovalo. Jel jsem do startujícího projektu. Nevzal jsem si ráno „kvádro“, ale tričko a džíny. Přijel jsem někam na Hradčanskou do poměrně malého prostoru plného lidí. Pro mě, člověka z korporátního světa, to byla celkem změna (smích). Musím říct, že to bylo zároveň šílený a kreativní prostředí, které mě děsně nakoplo. Pro mě to byla rozhodně příjemná změna.

Změna určitě – pokud podle mě někdo čeká klidnou, stereotypní práci od do, tak je asi trochu překvapen.

To přesně odráží to, jak Zonky funguje. Je v neustálém pohybu. I moje pozice se dost vyvíjela. Ze začátku jsem řídil produkt nebo projekt. Mým úkolem bylo zevnitř nastavit procesy, aby to celé fungovalo. Hodně jsem spolupracoval s  oddělení IT a analytiky, kteří všechny myšlenky předělávali do zadání pro vývojáře. Já jsem se soustředil na to, aby Zonky fungovalo zevnitř, další člověk zase navenek. Po roce jsme to celé spustili a já se z produktu postupně přes provozního ředitele dostal na šéfa inovací. V současnosti mám na starosti inovace a klientský provoz.

Čtěte také: ,,Risk: Ti, kdo řídí riziko“ ⇒

Inovace představují něco nového, revolučního, co moc lidí ze začátku nemusí vůbec chápat. Můžeš nám prosím alespoň trochu přiblížit, co tvůj tým – s tebou v čele – každý den dělá?

Táhneme projekty napříč celou firmou. To znamená ať už velké projekty, nebo drobné úpravy pro zákazníka, které přinesou své ovoce. Tým je rozdělený na dvě části. První tým jsou IT analytici, kteří většinou přebírají zadání od business oddělení. Vezmu jako příklad třeba pojištění. Připraví ho do funkčních celků a řeknou, jak by se mělo implementovat. Pak si řídí vývoj svého projektu v rámci týmů.

Pak máme v týmu business analytiky nebo „projekťáky“. Když zůstaneme u pojištění, tak oni ho nejprve vezmou, procesně připraví. Zjistí, že to pro firmu dává smysl, a pak ho předávají IT analytikům, aby jej postupně vyvíjeli. Jsou to dvě oblasti, které v týmu děláme. Jinak se koukáme na nové technologie, ptáme se samozřejmě zákazníků, co by chtěli. Mohou to být malé drobnosti i větší projekty.

Někdy malá drobnost tolik nestojí a pro zákazníka představuje obrovskou pomoc.

Například focení dokladů mobilem. To hodně proces urychlilo a zjednodušilo. Neustále se tak snažíme Zonky posouvat dopředu.

Vaši práci zákazník v mnohých případech hned vidí a pociťuje, protože mu nějak zasahuje do jeho části procesu.

Ano. Děláme vlastně dvě věci. Jednu, kterou klient vidí, protože jde přes naše oddělení. To ale neznamená, že všechny nápady jdou jen z našeho oddělení (smích). A pak to jsou automatizace zevnitř. Aby měl klient lepší uživatelský zážitek, musíme se také zlepšit. Některé procesy máme třeba natažené, ne úplně zautomatizované, tak je teď postupně měníme a hlavně zrychlujeme.

Oddělení jsi už popsal, ale co konkrétní kolegové? Prozraď na ně něco…

Všichni jsme podobně naladění posouvat věci kupředu. V týmu mám sedm šikovných lidí.

Třeba Martina Pavlíka neboli „dvacetšestku“. Sám ani neví, proč používá jako přezdívku číslo 26, ale má ji rád a všude se tak podepisuje. Na Martinovi je vidět, že ho to tu děsně moc baví a nakopává.

Pak třeba Dan Červený, ten má zas tak trochu větší zálibu v autech, a když se ho na ně někdo zeptá, tak má o denní program postaráno (smích). Dan se celý život pohyboval v pojišťovnách a měl tu být jen na tři měsíce – a už tu je s námi přes rok. Lidi, o kterých by člověk řekl, že do tohoto světa Zonky nezapadnou, tak paradoxně drží a nakopává je to tu. Pak mám v týmu i člověka, který přišel z ČNB. Z takové instituce. Pro něj to tu byl na začátku trochu hukot. Hned první den jsme ho ale hodili do vody a on za tři dny vyplaval a dal se do práce. Pak tam mám i lidi z banky, kde je to už nebavilo právě proto, že to vše bylo pomalé.

Čtěte také: ,,České rodinné firmy:
častější neshody, ale větší důraz na čest a píli“ ⇒

O tvém týmu se ve firmě hovoří jako o sportovním. To se za celý den nemáte plné zuby a trávíte společně ještě čas po práci?

Zatím nemáme (smích). Sport je něco, co nás dost spojuje. Rádi společně sportujeme. Třeba jsme dali dohromady i tým na Vltava Run, snažíme se chodit na kruhový trénink a jiné podobné aktivity. Sám hraji volejbal a hodně běhám. Občas si dám nějaký závod, někdy běh využiji jako schůzku s kolegy. Ale v tom mám ještě co dohánět, protože jeden kolega u toho vyřizuje i klientské hovory, aniž by to protistrana poznala. Prostě dobrá tepová frekvence.

Nejvíce se ale věnuji rodině, ale mám fakt rád cestování a sport. A když se to dá skloubit, tak je to značka ideál. Cestuji rád do koutů, kde moc nejsou lidé. Hodně se mi líbilo v Tibetu a Ekvádoru nebo třeba na Kavkaze. Odlehlé destinace jsou moje.