Stejně jako mravenci jsou i hráči z týmu Termiti Loket pracovití a silní na hřišti. Do hry dávají vše částečně také proto, že fotbal milují. Emoce podle nich do hry prostě patří. Co dalšího mají s fotbalem spojené, nám povykládal Václav Neudert.

Přestože si někteří stojí za názorem, že mladí lidé holdují sportu čím dál méně, ve světě má fotbal stále své místo. Miliony fanoušků jej nejen sledují, ale sami si občas zahrají přátelskou kopanou, nebo dokonce založí mužstvo, se kterým soutěží.  

Václave, i pro tebe je fotbal velmi důležitý, že? Prozraď mi, proč sis vybral právě tento druh sportu?

To je pro mě absolutně jasná odpověď, protože neexistuje lepší sport a hra, než je fotbal. I když ten, kdo hraje basket, odpoví asi úplně stejně a řekne, že nejlepší sport je pro něj basket. (smích) U fotbalu je ale super, že k němu vlastně vůbec nic nepotřebujete, vesměs jen staré kopačky. Je to takový finančně nenáročný sport, pokud ho tedy neděláte vrcholově, a to je vlastně na fotbalu to krásné.

Dalším plusem je, že je to kolektivní sport, kde se člověk vlastně učí, že i mimo fotbal se může spolehnout na přátele a ne jen sám na sebe. Například v tenise, když jsi v nouzi, tak si prostě musíš poradit sama, ale tady máš celý tým, co tě podrží. 

To zní, že jste si se svým týmem opravdu blízcí. Co na spoluhráčích nejvíc oceňuješ? A je vůbec něco, co tě dokáže naštvat?

Ano, to jsme. Na našem týmu oceňuji, že máme dlouhou historii. Tento tým vytvořili naši rodiče na malém travnatém plácku za houpacím mostem v Lokti jen tak pro srandu a pro žízeň. No a ze „sranda týmu“ se to posunulo až do divize, což je 3. nejvyšší futsalová soutěž v České republice, kterou jsme vyhráli. Přemýšleli jsme i o druhé lize, ale na tu už nebyly peníze. Navíc je to i časově náročné. 

A co mě dokáže naštvat? Asi jen nezodpovědnost hráčů, nic jiného. Ale mám takové heslo, kterého se držím celý svůj fotbalový život: co se stane na hřišti, to tam taky zůstane. A musím to zaklepat, ale většinou to tak má celý tým. Ale samozřejmě u pivka, zejména po pěti a více, se vše vysvětluje lépe. (smích) V hospůdce taky oslavujeme výhru, to se většinou zpívají chorály a tleská se, a když prohrajeme, tak si dáme pár smutečních piv na žal a vše je zase v pořádku. 

Když jsme u toho piva, tak mám i zajímavost. Náš spoluhráč Gatuza má totiž takový rituál, teda nejsem si jistý, jestli je to vyloženě rituál, ale před tréninkem si vždy musí dát pivko. Pak dává góly jako Horst Siegl a má neskutečnou formu. (smích)

Takže kromě samotného fotbalu vás dobíjí i pivo. A co přítelkyně? Jak tento váš koníček vnímají?

Partnerky náš fotbal respektují a podporují. Myslím si, že jsou rády, když mají chvilku pro sebe a mají od nás klid. (smích) Myslím, že si taky uvědomují, že je pro nás fotbal důležitý. Třeba pro mě osobně, když se řekne jít na fotbal, tak jediná omluva, proč nejít, je smrt. Nic jiného prostě neexistuje. (smích) Je to sport, bez kterého můj život nemá smysl, a to myslím zcela upřímně.

Zůstaneme u fandění. Vaše partnerky by se daly nazvat vašimi fanoušky. Jak jste na tom s fotbalem z pohledu diváka vy? Sledujete jej v televizi? A máte nějaké idoly, se kterými byste si rádi zahráli? 

Fotbal v televizi samozřejmě sledujeme. Každý fandíme jinému týmu a hecujeme se mezi sebou. Občas je to zajímavé, když se sejdeme v hospodě, ale to se musí vidět. (smích) A nějací idolové? Já bych si chtěl určitě zahrát proti lidem, jako jsou Maradona a Pelé, když byli mladí. Abych viděl, jestli ten fotbal byl rychlý a technický, jako je teď, anebo jestli to bylo jiné. Ale vyloženě konkrétní tým, proti kterému bych si chtěl zahrát, nemám. 

Tým s hráči, které jsem zmínil, by nás určitě převálcoval, ale pak je potřeba se držet hesla: Když už prohráváš, alespoň to musí soupeře bolet a protivník nesmí to vítězství dostat zadarmo. (smích) Proto bychom s nimi hráli na domácím hřišti, soupeři sem totiž nejezdí rádi. (smích) Tady ten náš svatostánek neboli hřiště má navíc skvělé fanoušky a atmosféru. 

Zmínil jsi, že váš tým založili vaši rodiče. Tato krásná tradice však není jedinou zajímavostí týmu, tou je také váš název. Jak jste k němu přišli? 

Název Termiti Loket vznikl nejspíš díky tomu, že termit je mravenec. A jak se už od pradávna ví, mravenci jsou pracovití a mají neskutečnou sílu, a náš tým je pracovitý a přesně tak silný na hřišti. (smích) I když podle naší rychlosti na hřišti to občas vypadá, že bychom se měli jmenovat Lenochodi Loket. (smích)

Kdybyste zvolili název Lenochodi Loket, určitě by si vás lidé zapamatovali a určitě by to přilákalo spoustu zájemců. Podle čeho vlastně vybíráte nové hráče? 

Noví hráči se vybírají většinou z našeho města. Každý správný fotbalista musí mít v DNA chuť vyhrávat a musí jít za vítězstvím. Musí taky ale fotbal milovat, ty emoce ke hře prostě patří. Pravda je bohužel taková, že mladí lidé nechtějí sportovat. Mají jiné zájmy, jako jsou počítače a potulování se po Lokti, sport je pro ně zakázané slovo. (smích)

Názor, že mladí lidé nesportují, je čím dál víc rozšířený. Bohužel nejsi první, od koho jsem jej slyšela. Zakončíme to ale něčím pozitivnějším. Prozraď mi, proč jste se rozhodli obléknout dresy od Zonky?

Naše moc fajn kamarádka pracuje pro Zonky a o tomto skvělém projektu nám řekla. A taky pár přátelům už Zonky pomohlo s půjčkou a slyšel jsem samou chválu, tak asi i proto.