Jídlo neodmyslitelně patří k životu, jen na něj nemáme tolik času. Toho si je vědom Marian Cech, a proto se každý den díky své Jídelně na Bavlně stará o kvalitní přísun jídel pro hradecké obyvatele. Při tom i rád rozdává své zkušenosti se Zonky.

Opět se nacházím na trase Praha – Hradec Králové. Cestou mi hlavou proletí myšlenka, že je to již po několikáté, co jedu na rozhovor právě do tohoto města. Lidé tady asi více podnikají. Patří mezi ně i Marian Cech, který provozuje ne jednu, ale už dokonce dvě jídelny.

Mé kroky vedou do Jídelny na Bavlně, která se nachází pár kroků od hradeckého akvária ve Veverkově ulici. Je to poklidná část města, tak si užívám prostředí a nasávám místní atmosféru. Nijak nemusím hledat budovu, jelikož před ní na ulici stojí polepený vůz této jídelny. U ní stojí dva muži a jeden z nich, jako by mě poznal, mě vítá. Ihned mi je jasné, že je to Marian.

Po důkladné obhlídce, kdy mi Marian ukázal i ten poslední šroubek v jídelně, a tedy svůj nový konvektomat, který si díky Zonky pořídil, usedáme ke kávě a vracíme se na samotný začátek celého příběhu.

Za ty roky se stalo tolik věcí, že musím trochu zapátrat v paměti. (smích) Ale celý nápad vznikl v roce 2008. Jsem vyučený kuchař. Pracoval jsem 10 let jako šéfkuchař jedné zvučné restaurace a později jsem čerpal několik let zkušeností v zahraničí. Myšlenka zkusit něco sám v gastronomii mě delší dobu lákala, ale znáte to. Než dojdete k nějakému finálnímu rozhodnutí, předchází tomu XY fází – probíráte to ze všech stran a stále dokola. No a v tom roce 2008 jsem se dozvěděl od známého o možnosti odkoupit jednu prodejnu. A bylo to. Musel jsem se rozhodnout a jednat. A tak jsem to udělal.(smích) Jelikož jsem rozený „Hradečák“ a zároveň patriot, věděl jsem, že provozovat jídelnu chci právě zde.

Tak to byla jedna fáze, ta první. Podle mě je to tedy ta nejdůležitější, kdy člověk učiní finální rozhodnutí a jde do toho. Jednou to krásně vystihl Muhammad Ali: „Ten, kdo nemá dostatek odvahy riskovat, v životě nikdy nic nedosáhne.“

Jak říkáš, důležitý je určitě ten moment, kdy se rozhodnete. Jenže ta fáze poté, kdy danou věc realizujete, je taky výživná. (smích) Ze začátku u mě musela pracovat celá rodina, nemohl jsem si dovolit mít zaměstnance. Tento luxus nastal až později, kdy jsem nabral zaměstnance a trošku ubral i na tempu, které bylo vražedné. Vždy mě ale nad vodou držely dvě věci – ten sen a rodina. Když máte zázemí a vidinu, jde to vše mnohem snadněji. Nejtěžší je udržet vysokou úroveň stravování a nezapadnout do stereotypu. Jsem stále jakoby ve střehu a snažím se neusnout na vavřínech. To je totiž cesta do pekel. Po deseti letech mohu říct, že se mi vykrystalizoval výborný tým, kterému není ohledně jídelny nic lhostejné i mimo jeho pracovní povinnosti. Toho si nesmírně každý den cením a vážím si všech, kteří mi pomáhají s mým snem.

,,Není bio obchod jako bio obchod.
Ten v Hradci Králové se skutečně vymyká“ ⇒

Že neusínáš na vavřínech, je vidět i z tvých plánů do budoucna. Když jsi mi vyprávěl o svých dalších počinech, nestačila jsem se divit, kde bereš tu energii a nápady. Fakt klobouk dolů.

(smích) Moc děkuji, Terko. Tohle je právě ono. To, když vám někdo řekne, že to děláte dobře, že vám fandí, že to, co děláte, je prospěšné a pomáhá. To je pro mě jako energetická injekce. Žene mě to vpřed a dává neskutečné množství energie, která vede k nápadům. Jak říkáš, plány mám. Docela mi létají v hlavě. V létě se chystám otevřít v Hradci Králové „retro mlíčák“. Bude na místě, kde má tento typ provozu dlouholetou tradici a do kterého jsem i já, jako malý kluk, velmi rád chodil. Budu se tedy snažit, díky nostalgii, co nejvíce dostat do srdcí zákazníků, kteří tento podnik také pamatují. Takový trochu návrat do minulosti v modernějším kabátě.

Je pravda, že tento druh podniků už nevídáme. A je to škoda, mnoho z nás je pamatuje a hlavně má rádo. Tak já pak asi zase dorazím. Zavzpomínat a ochutnat pár dobrot. Bude to tedy tvůj třetí podnik, kromě dvou jídelen budeš mít i tento „mlíčňák“. Víš, stále mě v hlavě zní otázka, proč by měl zákazník využít tvé jídelny a nechat si jídlo dovézt? V čem se lišíš od ostatních podniků?

Tak na to mám jednoduchou odpověď. Kvalita. Jsem toho názoru, že zákazník by mohl v této době již rozpoznat rozdíl mezi závodní (tovární) výrobou jídel a  kvalitní českou kuchyní s domácími prvky. Nejenže se v posledních letech začala kvalita potravin a jídel dost řešit, lidé se zároveň více zajímají o to, co jedí. A to je dobře. Tomu moc fandím a vím, že je to velká část zdravého a spokojeného jedince. No a já nabízím dobré jídlo, které vaříme stejně dobře jako babička nedělní oběd. Pak ho lidem ještě rozvezeme. To je služba, která reaguje jen na poptávku na trhu. V dnešní době lidé musí hospodařit s časem. Ale nejlepší bude, když nás vyzkoušejí a sami uvidí.

,,Italské speciality dominují královéhradecké kuchyni“ ⇒

Tak já vás rovnou vyzkouším. Dám si prosím ďábelské biftečky s bramborovými hranolky, ať se posilním na cestu zpět do Prahy. Ale ještě mi prosím před obědem prozraď, jak ses dostal k Zonky. A díky čemu si tu vlastně takto spolu můžeme povídat.

Povídat, popíjet a jíst. (smích) Ideální kombinace. A tak to nějak celé se Zonky vnímám. Zonky mě velmi pomohlo v mé jídelně, kde jsem si mohl pořídit vysněný přístroj. Jedná se o konvektomat, který jsem ti ukazoval při obhlídce. Zjednodušeně řečeno se jedná o velkou horkovzdušnou troubu na tepelnou úpravu jídel. Já jsem na něj neměl, ale potřeboval jsem ho. V tomto momentě jsem si nemohl dovolit zdlouhavý proces, nemohl jsem si koupi ale ani odepřít. Byla opravdu třeba.

Proto jsem hledal možnosti a našel Zonky, kde vše proběhlo rychle, jednoduše, výhodně, a tedy k mé spokojenosti. Přístroj mi velmi ulehčil práci a zároveň zkvalitnil mé výrobky. A o to mi přece jde.

Když máte jasnou vizi a jdete si za ní, stejně jako třeba Marian, tak v tom nemusíte být sami. Rádi vám pomůžeme s jakýmkoliv snem. Jednoduše, rychle, online. To jsme my na Zonky.