Mezi zaměstnanci jsou stravenky suverénně nejrozšířenějším benefitem. Vlastní jídelnu dnes má málokterý podnik, firmy tak většinou přispívají svým zaměstnancům na jídlo právě formou stravenek. Jak stravenkový byznys funguje a jaké další zaměstnanecké benefity firmy svým zaměstnancům nabízejí a mohou nabízet?

To, že zaměstnavatelé přispívají svým pracovníkům na obědy, je dnes standard. Nikoli však nutnost. Většina zaměstnavatelů sice stravenky dává, ale žádný právní předpis jim to nenařizuje, takže je zaměstnanci ani nemohou vyžadovat.

Nejvýhodnější stravenka za 118 Kč. Proč právě tolik?

Zaměstnavatele motivuje k vydávání stravenek fakt, že jde o  daňově uznatelný náklad. A to až do výše 55 % z ceny stravenky. Tato částka je však shora ohraničená a každý rok se mění. I proto se mění maximální hodnota tzv. nejvýhodnější stravenky.

Podle zákona o daních z příjmu jsou stravenky daňově uznatelným nákladem do výše 70 % z hodnoty stravného na pracovních cestách. Ta se od ledna zvýšila na 93 Kč. 70 % z této částky je 65 korun. A protože daňová úleva na stravenky může být maximálně 55 % z její hodnoty (což je zmíněných 65 korun), je plná hodnota nejvýhodnější stravenky (100 %) pro letošní rok 118 Kč.

Tato částka se oproti minulému roku zvýšila o 9 Kč, což je sice zajímavý údaj, na druhé straně řada firem stále operuje se stravenkami v hodnotě 80 Kč. Poukázky v hodnotě sto korun a více dává svým zaměstnancům podle údajů poskytovatelů stravenek jen zhruba čtvrtina firem. A za 80 Kč se dnes popravdě člověk ve většině měst nenají.

Zároveň firmy mohou uhradit klidně plnou výši hodnoty stravenek, to už ale ne jako daňově uznatelný náklad, tedy lidově řečeno ze svého. Kdo má tedy vyšší příspěvek, má jej zpravidla vyjednaný odbory své firmy v rámci kolektivní smlouvy.

Lesk a bída stravenek

Stravenky jsou oblíbené, protože díky nim dostane zaměstnanec příspěvek navíc. Jenomže ne všude je uplatní, na řadě míst v obchodech či v restauracích na ně nedostane vráceno, jako by pro příjemce poukázek byly méněcenné. Zdůvodnění je jednoduché, ony pro příjemce méněcenné skutečně jsou.

Za stravenky platí provizi jak zaměstnavatel, který je jako benefit svým pracovníkům dává, tak jejich příjemce. Ať už restaurace, nebo obchody s nimi mají spojenou kromě zvýšené administrativy také provizi, která se pohybuje řádově ve výši 5 % i víc, tedy z každé přijaté stokoruny odevzdají pět korun firmě, která příslušné stravenky vydává.

Společnosti jako Sodexo, Chéque Déjeuner či Endered kontrují, že díky nim mají zejména restaurace příjem navíc, a je fakt, že bez stravenek by hodně lidí na polední „meníčka“ nechodilo. Nicméně až se na vás budou při platbě stravenkou někde mračit a nebudou vám na ně chtít vracet, víte proč. Bohužel platí, že koruna v hodnotě stravenky nemá hodnotu celé koruny.

Už několikrát se na trhu objevila varianta, která může oblíbené, ale zároveň nepopulární stravenky nahradit. Naposledy to byla loni na podzim platební karta Benefitka, která se spokojí s provizí od zaměstnavatelů a v restauraci funguje jako standardní platební karta. Uchytí se?

Jak vlastně vznikly zaměstnanecké benefity?

Ač jsou nejrozšířenější, nejsou stravenky zdaleka jediným benefitem, který zaměstnanci dostávají. Otázkou je, kde se benefity vzaly. V bývalém Československu za nimi hledejte Tomáše Baťu. Pro své zaměstnance nechal vystavět tzv. baťovské domky z červených pálených cihel, dělníci si mohli ve firmě zvyšovat svou kvalifikaci v tzv. Baťově škole práce, čímž se jejich mzda mohla zvýšit. Tomáš Baťa se staral i o stravování zaměstnanců, zdravotní péči a volnočasové aktivity. Na tehdejší dobu to bylo skutečně průlomové.

Přečtěte si další články o financích na webu Zonky Times!

Začátek celosvětového rozšíření benefitů ale spadá do druhé světové války, kdy byl v USA nedostatek pracovních sil a vláda zároveň zakazovala zvyšovat platy. Společnosti se tedy snažily nalákat zaměstnance jiným způsobem, např. za ně platily účty u lékaře, poskytovaly jim jídlo nebo zřizovaly životní pojistky.

Typy a příklady dalších benefitů

Jaké benefity zaměstnavatel dává, to je zpravidla na něm. Nicméně je zřejmé, že firma, která k platu žádné benefity nepřidá, bude méně atraktivní, a zejména personalisté se na svých webech a v novinových článcích předhánějí zprávami o tom, že pro zaměstnance jsou benefity stále důležitější.

Nejrozšířenější skupinou jsou daňově výhodné benefity, to znamená ty, které si může zaměstnavatel odečíst jako daňově uznatelný náklad. Sem patří příspěvky zaměstnavatele na penzijní a životní pojištění až do výše 50 000 Kč za rok, kurzy, například jazykové, a školení, která souvisejí s činností zaměstnavatele. Pro firmy, které těžko shánějí zaměstnance, je lákavým benefitem také úhrada za přechodné ubytování zaměstnanců až do výše 3 500 Kč měsíčně.

Další skupinu tvoří daňově neuznatelné benefity. Ty si sice zaměstnavatel nemůže odečíst z daní, ale zaměstnanec je danit nemusí – v důsledku se tedy vyplácí víc než úměrné zvýšení mzdy. Jde o různé nepeněžní příspěvky na kulturní a sportovní akce, na dovolenou až do výše 20 000 Kč apod.

Dalších benefitů je celý vějíř, záleží, jestli je uznatelný daňově ze strany zaměstnavatele, případně zaměstnance, nebo se z něj odvádí daň a sociální pojištění. Může jít třeba o  mobilní telefon k soukromým účelům, služební automobil k soukromým cestám, nadstandardní zdravotní péče, 13. plat, firemní školka. Řídkým, ale oblíbeným benefitem je například proplacení průkazky MHD. 

Mezi benefity ale patří také plnění nefinančního charakteru, jako je home office nebo pružná pracovní doba. Podle toho, co nabízí kromě mzdy, poznáte už před nástupem, jakou firemní kulturu a péči o zaměstnance můžete po nástupu očekávat.