Měnové riziko nebo také kurzovní riziko. V angličtině ho najdete pod pojmem foreign exchange risk. Většinou ho podstupují investoři s vidinou velkého zisku v krátké době a investují na rozvíjejících se trzích. Nezkušený investor, který si není zcela jistý tím, co dělá, by se do takových oblastí raději moc pouštět neměl. I těm zkušeným totiž každodenní změny devizových kurzů přidělávají nejednu vrásku na čele.

O co jde, když se řekne měnové riziko

Kurzovní riziko vzniká, když „přebíháte“ mezi cizími měnami. To znamená, že můžete provádět třeba obchodní operace nebo investovat i v jiných měnách, než je jen koruna česká. Jenže právě v takovém případě se vystavujete měnovému riziku, protože jste pak závislí na změnách kurzu. Pokud hodnota koruny vůči daným valutám posílí, ocitnete se ve ztrátě raz dva.

Intervence, euro a dolar

Česká koruna dlouhodobě posiluje, což znamená, že investice v zahraniční měně prostě ztrácejí. Někdy to ale neplatí, ovšem k tomu přispívají zásahy shora. Krásným příkladem je nedávná intervence ČNB – aby udržela kurz (a tedy oslabila českou korunu. Tehdy byla koruna klidně ze dne na den uměle oslabena z 23,50 CZK/EUR na 27 CZK/EUR. A to není zrovna málo, pokud máte zainvestováno.

Ve chvíli, když ČNB intervenuje, v podstatě vytiskne enormní množství peněz, které skoupí i zahraniční spekulanti. Když pak koruna posílí na ziskovou úroveň, udělají jedinou a logickou věc – koruny prodají.

Další příklad můžeme najít v červenci 2008, kdy se pohyboval kurz koruny kolem 23,50 CZK/EUR. Pád banky Lehman Brothers a počátek finanční krize poslal korunu k 28,50 CZK/EUR.

Co se amerických dolarů týče, jsou největšími investory Spojené státy. V devadesátých letech se kurz CZK/USD pohyboval okolo 30 Kč za dolar a stále posiloval. Pak přišel zlom: krize a na ni navazující problémy ekonomiky. V říjnu roku 2000 byl dolar k dostání za dnes neuvěřitelných 41 Kč! Kdo tehdy investoval do amerických aktiv, mohl za tři roky vydělat klidně třetinu hodnoty, a to jen na kurzovém pohybu. Situace se ale v červenci 2008 úplně otočila. Česká koruna posílila do té míry, že se kurz pohyboval okolo 15 CZK/USD. A tak se zase naopak stalo, že dolaroví investoři ztratili přes 60 % hodnoty. A právě toto poté vedlo k všeobecné obavě z měnového rizika.

Je koruna riziková?

Je ale nutno podotknout, že již více než deset let k posílení koruny a konvergenci vůči euru moc nedochází. Průběžně, až na krátká období hluboké krize a intervence ČNB, se koruna vůči euru drží stabilně na 25 CZK/EUR. Odchylky jsou většinou menší než 1 Kč, a to oběma směry. Relativní stabilita koruny v posledních letech ale není zárukou vůbec ničeho. Posilování se může totiž klidně zase vrátit. I když je pravda, že poslední dobou k tomuto počinu moc důvodů nemá, spíš naopak.

Na čem závisí měnové riziko

Měnové riziko se dá trochu mírnit vysokou návazností na euro, a to zejména na německou ekonomiku, kam putuje největší část českého exportu. Takže pokud má problém euro vůči americkému dolaru, projeví se to i na vztahu CZK/USD – koruna pak oslabuje také. Naopak zvýšení měnového rizika způsobuje příslušnost k zemím střední a východní Evropy. Pro americké investory jsou tyto trhy považovány za rozvíjející se. Pokud má problém třeba Turecko, oslabí to jeho měnu. Američtí investoři pak rozprodávají své investice napříč všemi rozvíjejícími se trhy, Českou republiku nevyjímaje.

Česká koruna dlouhodobě posiluje, což znamená, že investice v zahraniční měně prostě ztrácejí.

Ztrátám lze předcházet

Tedy do jisté míry. Existují totiž nástroje, jak tomuto riziku předejít. Například měnové forwardy (forward exchange transaction) představují produkt, který je založen na nákupu či prodeji jedné měny za jinou měnu. Kurz je v tu chvíli dohodnutý oběma zúčastněnými stranami. Funguje to tak, že se dohodnete na kurzu a na tom, že se platba uskuteční v dohodnutém budoucím termínu. Takové forwardy se uzavírají obvykle se splatností 1, 3, případně 6 měsíců. Najdou se ale i kontrakty s delší platností, klidně v řádu let.

Pro obě strany je to vlastně výhodné. Kupující se zavazuje, že nakoupí příslušnou měnu za současný dohodnutý kurz, a to bez ohledu na to, jaký kurz k datu splatnosti skutečně bude. Jeho motivem je chránit se proti případnému znehodnocení. Prodávající si takto zase zajistí prodej příslušné měny.

Druhou možností pro drobné investory je měnová opce. Funguje podobně jako forward, ale investor může projevit svou vůli a na transakci vydělat – může a nemusí totiž opci uplatnit. Což z opce činí zajímavější nástroj, než je forward. Vždy je ale něco za něco. Za možnost rozhodnout se se totiž platí vyšší cenou.

Na kurzovém rozdílu můžete vydělat, ale i prodělat. Čím menší riziko totiž budete chtít nést, tím více za zajištění zaplatíte. Do investic v zahraničních měnách by se tedy měli pouštět spíše zkušenější investoři. Mezi oblíbené v posledních letech patří investování peněz do půjček.