Dědictví se váže k smutné součásti života, nicméně dědické řízení po smrti blízkého příbuzného čeká každého z nás. Je potom fajn se v něm alespoň trochu orientovat.

Kdo je dědic

Dědicem je ten, kdo splňuje podmínky v okamžiku úmrtí zůstavitele. Může se jednat o fyzickou osobu, právnickou osobu nebo stát. Nezpůsobilý dědic ale dědit nemůže. Stanete se jím v těchto případech:

• Když se dopustíte úmyslného trestného činu vůči zůstaviteli, jeho předkovi, potomkovi nebo manželovi, případně zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli (třeba ji spálíte). Jedinou šancí, jak se stát v takovém případě způsobilým dědicem, je, že vám zůstavitel tento čin výslovně prominul.
• Když se jako manžel/ka vůči zůstaviteli dopustíte domácího násilí a v době smrti již v důsledku toho běží rozvodové řízení zahájené na návrh zemřelého.
• Když jde o dědictví po dítěti a vy jste jako rodič zbaven rodičovské odpovědnosti proto, že jste ji zneužíval nebo z vlastní vinou závažným způsobem zanedbával.

Začátek dědického řízení

Nejdříve se okresním soudem v místě, kde zůstavitel zemřel, určí notář. Ten dědictví projedná a vydá usnesení, které schválil okresní soud.

Dědic má právo dědictví odmítnout, důvodem mohou být velké dluhy zůstavitele. K dědictví nelze ani připojit výhrady, takže si nemůžete vybrat, že chcete zdědit byt, ale dluhy už ne. Platí tedy něco ve smyslu: všechno, nebo nic. Dědic má ale právo uplatnit výhradu soupisu pozůstalosti. To znamená, že bude povinen uhradit zůstavitelovy dluhy jen do výše nabytého dědictví, nikoliv v plné výši.

Dědicem může být fyzická i právnická osoba, která splňuje podmínky v době úmrtí zůstavitele.

Dědění ze zákona

Probíhá podle dědických tříd:

1. Děti a manžel/manželka rovným dílem. Pokud některé z dětí nedědí, jeho podíl připadá jeho potomkům (jeho dětem nebo vnoučatům).

Manžel a manželka nemohou v první skupině dědit sami; když nejsou děti, dědí se podle pravidel druhé dědické třídy.

2. Manžel, rodiče zůstavitele a osoby, které žily se zůstavitelem ve společné domácnosti alespoň rok před jeho smrtí, pečovaly o společnou domácnost nebo byly na zůstavitele odkázány výživou.

Lidé, kteří se zemřelým sdíleli domácnost (bez sňatku), nemohou dědit ve druhé dědické třídě sami. Pokud není jiný dědic, dědí až ve třetí třídě.

3. Sourozenci zůstavitele rovným dílem a osoby, které žily se zůstavitelem ve společné domácnosti alespoň rok před jeho smrtí a které pečovaly o společnou domácnost nebo byly na zůstavitele odkázány výživou.

Po sourozenci zůstavitele dědí ve třetí třídě pouze jeho děti, děti jeho dětí už nikoli. Takže bohatý prastrýček z Ameriky vám bude nejspíš k ničemu.

4. Rovným dílem prarodiče zůstavitele.

5. Prarodiče rodičů zůstavitele.

6. Vnuci sourozenců zůstavitele a děti prarodičů zůstavitele (tety, strýcové).

Když se v celé posloupnosti nenajde žádný dědic, připadá dědictví státu.

Přečtěte si další články z rubriky „O penězích“!

Dědění ze závěti

Kdokoli může ale napsat poslední vůli (závěť, testament) takto:

• Celou vlastnoručně
• Na stroji či počítači – za přítomnosti dvou svědků, ti ale nesmějí být jako dědicové zmíněni v závěti
• U notáře formou notářského zápisu

Závěť lze sepsat třemi různými způsoby.

Do závěti ale nelze uvádět podmínky, jako že třeba potomek dostuduje vysokou. Respektive může to tam být, ale nebude k tomu přihlíženo.

„Já tě vydědím!“

Pokud si zůstavitel nepřeje, aby po něm dědil jeho potomek, může ho vydědit. Musí tak učinit písemně v listině o vydědění. Ale nejde to jen tak kvůli tomu, že vás potomek naštval.

Kdy lze potomka vydědit:

• Potomek v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou součinnost.
• Trvale neprojevuje o zůstavitele zájem (takže jste poslední kontakt měli před mnoha lety).
• Byl odsouzen k trestu odnětí svobody (aspoň 1 rok) pro úmyslný trestný čin.
• Vede trvale nezřízený život (například pije jako duha nebo hraje automaty).

Na závěr můžeme snad jen říct, že dědictví je docela věda. Ať vás v dohledné době čeká, nebo ne, je fajn být připraven.